Svátek má: Světlana

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Střípky paradoxů trochu jinak

V dnešním příspěvku se koncentruji na vedlejší aspekty návštěvy premiéra Babiše v USA, s ní spojené naděje a obavy, včetně SRN.

V samém začátku nabízím sdělení W. Churchilla: Lež oběhne půl světa, dřív než má pravda příležitost si natáhnout kalhoty.

Ve svém příspěvku pro PL (9.3) Jan Schneider píše, že premiér Babiš nasadil – použijeme-li cyklistickou terminologii – k trháku a návštěvou Bílého domu se vzdálil svým politickým souputníkům, ale i protiputníkům. O tom, jak zmátl mnohé mediální glosátory, není možno dostatečně poreferovat, protože zmatek ještě asi poroste. Souhlasím, že zmatek poroste, vynechávám vědomě – ještě asi. Proč?

Americká administrativa, včetně CIA a desítky dalších zpravodajských služeb ví s pravděpodobností hraničící s jistotou o nás, premiéru Babišovi, včetně obvinění, EU a EK mnohem více, než se můžeme dovědět z masových médií. To má své výhody a nevýhody. Proč? Protože ve skutečnosti nemůžeme na obsahu a formě amerického vědění nic měnit. Proto bychom se měli s touto skutečností smířit. Tím i s nadějí mající hodnotu nuly, že český stát dostojí symbolu lva (ve svém znaku), a vejde do trojice: America First, Deutschland zuerst a ČR (opět) veliká. USA se nikdy nebudou radit s ČR, koho strašit, kousnout nebo sežrat. Pro odůvodnění uvádím tři analogie z USA.

Doyen amerického tisku a bývalý vedoucí redakce New York Times, John Swinton (1829 – 1901) pronesl v roce 1880 v newyorském tiskovém klubu následující: Cosi takového jako nezávislý tisk do dneška v dějinách světa neexistuje. Víte to vy a vím to i já… Jsme nástroji a vazaly bohatých mužů za scénou. My jsme panďuláci, oni tahají za provázky a my tancujeme. Náš talent, naše schopnosti a celý náš život je majetkem jiných lidí. Jsme intelektuálními prostitutkami.

Americký mediální odborník a profesor vědecké komunikace Robert W. McChesney (1952) na začátku 21. století prohlásil, že smrt žurnalismu se odehrála v uplynulých deseti letech. Privatizace médií vede v poslední době dokonce k tomu, že výběr zpráv je podřízen obsahu reklamy - vždyť přece ta je pro sdělovací prostředek hlavním zdrojem příjmů. Doporučuji se seznámit s prací nazvanou Farewell To Journalism.

Nebudu se podrobně rozepisovat o tom, co odhalil během své práce, co odmítl, včetně oficiální verze o zabití Usámy bin Ládina, nebo co znamená sdělení americké legendy investigativní žurnalistiky Seymour M. Hershe (1937):….Jsme otupělí falešnými zprávami, vzrušenými a nekompletními informacemi a nepravdivými tvrzeními, které nonstop přináší náš denní tisk, naše televize, naše online zpravodajské agentury, naše sociální média a náš prezident. V dohledu není žádný spasitel seriózních médií.

Zmiňuji se o amerických autoritách a médiích i kvůli symbolice dárku: pistole. Český jazyk obohatil angličtinu kromě Čapkova slova robot i slovem pistole (z husitského píšťala) a dolar (ze slova tolar). Němčinu slovem houfnice, krčma, bič, abych uvedl alespoň několik příkladů. Pistole jako symbol nemůže být nikdy mužským pohlavním orgánem, jak by tvrdil Freud. Může však výstižně ukazovat, že muži je vlastní agresivní vnímání sexuality. Podobně jako může ve spojení s nápisem, Pravda vítězí vystihovat, že pravdu má jenom pistole. Pistole je totiž obrácený argument pravdy. O symbolice TGM s představenou naivní interpretací ve spojení se založením Republiky československé a manželkou TGM se nebudu z důvodu respektu k mrtvému zakladateli a živému premiérovi následnické republiky rozepisovat.

Nevím, o čem sní pan premiér, když spí, nevím, co pro něj symbolizuje pistole s několika dalšími symboly (prvorepublikovým státním znakem, lipovými květy a vyrytým datem Trumpova narození). Nehledě na skutečnost, že symboly neslouží k Freudovskému zahalování, ale jsou jakousi zkratkou, a známé teorie o podstatě a původu snu a symbolů jsou rozporuplné, mnozí vědoucí se shodují na funkci: řešení problémů. Proč? Protože sny se zabývají mnohem více našimi úzkostmi, obavami a problémy. Mnohem méně našimi úspěchy a radostmi. Je tomu proto, že základem všeho je vztah a v něm a z něho působící napětí. Jaké a čí problémy chtěl nebo mohl premiér Babiš v USA řešit, nevím. A nechci ani vědět. Protože zmatek ještě poroste. Proč? Jeden z nejznámějších konstruktérů střelných zbraní se narodil v Utahu: John Moses Browning (1855-1926). Vyvinul poloautomatickou M1911v roce 1911, a já nevím o žádném americkém vojákovi, který by ji neměl po svém boku. Protože  je to součást historie státu Utah, (státní reprezentant Carl Wimmer, republikán), a Nejen to, je to součást americké historie, Utah se stal prvním americkým státem, který zařadil pistoli na seznam státních symbolů - hned vedle včely medonosné, Bonnevillského pstruha, lilie Calochortus nuttallii, stromu smrk pichlavý, racka a písně Utah, We Love Thee. V tomto kontextu se proto nacházejí šance na výhru tendrů s pistolemi v USA a pokus mormonů o vytvoření vlastního státu po ukončení mexicko-americké války v roce 1848.



Pokus o Deutschland zuerst je zatím doprovázen strachem mnohých v Evropě, včetně Němců samotných. Při bližším pohledu na America First lze ale vidět mnoho paralel. Včetně skutečnosti, že Němci nemyslí na mnoho jinak než Britové a Francouzové. Problém je ale v tom, že to nelze oficiálně přiznat. Proto Němci představují mistry v moralizování a pokrytectví. Dokazují to nejenom současný ministr zahraničí SRN svým projevem o Alianci multilateralistů, moratorium o exportu vojenské techniky do Saudské Arábie, energetická politika a dvojí metr ve vztahu k RF a ČLR.  Ale i Werner Sombart (1863 – 1941), německý sociolog, historik a ekonom, řadící se ke stejné generaci jako Max Weber (Keller, J. Dějiny klasické sociologie. Vyd. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 530 s. s. ISBN 8086429520. Protestantská etika a duch kapitalismu).  Werner Sombart patří k nejvýznamnějším, nejvlivnějším, ale také nejkontroverznějším německým sociologům. Kvůli sympatiím se socialistickým hnutím se až do roku 1917 nemohl stát profesorem. Dnes, kvůli příklonu k národnímu socialismu a antisemitským tendencím, které projevoval v závěru svého života, se opět ignoruje. Podobně jako otázka: Jaký je rozdíl mezi USA, SRN a ČR?

USA mají objektivně a nepopíratelně větší svobodu jednání nutnou pro ochranu národních zájmů. SRN jako stát s omezenou suverenitou nacházející se v pavučině a kuchyni bruselských předpisů, strachu samo ze sebe a Evropanů, si dovoluje měsíční ztrátu ze sankcí proti RF ve výši cca 600 mio Euro a odepsání státních úvěru ze zastavení produkce A 380. Kromě toho riskuje, že podobný finanční debakl se dostaví s projektem podpory výroby baterií pro e-automobily a žije v naději, že může dojít k vyrovnání transatlantického partnerství s USA s pomocí SRN jako centra vztahu EU – USA. V tomto kontextu neuškodí seznámit se s nedávnými tézemi ministra zahraničí SRN Heiko Maas – Partnerschaft neu zu vermessen. Samozřejmě i s myšlenkami kandidáta na prezidenta EK, Manfreda Webera. Ten si přeje mít k roku 2021 evropskou kybernetickou gardu, evropskou vojenskou akademii (vedle americké West Point) a k roku 2030 evropskou armádu, druhou nejsilnější na světě (po USA). To proto, aby se RF a ČLR neodvažovaly rušit mírový rozvoj demokratické EU.

V této souvislosti si dovoluji doporučit seznámit se s původem a obsahem slova garda, které kandidát na prezidenta EK použil. A pokusit se najít odpověď na jednu z mnoha nabízejících se otázek: Kde se bude nacházet fyzická hranice rozdělení EU a NATO v případě, že se myšlenky pana Manfreda Webera materializují? Co se bude dít uvnitř NATO během a po případném odsouhlasení návrhů a z nich vyplývajícího rizika rozdělení a dělení NATO na dvě části (evropskou a pro-americkou). Jakou pozici a roli může v této hře sehrát ČR? Jak by mi to nebylo líto, ČR neuspěje ve své snaze odvrátit následky závislosti na hospodářství SRN. O závislosti na USA, nemluvě. Proto se mi jeví budoucnost ČR víc, než nejasnou. A EU? Genderová a migrační politika, zavedení vízové povinnosti pro občany USA od roku 2021, nespolehlivá role Polska v EU a také ve vztahu k USA, abych jmenoval alespoň několik příkladů, nedovolí EU/EK transformovat otce členských států EU do jednoho otce jednotné Evropy. Proto vidím budoucnost EU podobnou té ČR. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell